obr4share

Summit o dárcovství a mecenášství 2012

Fórum dárců

Na fotogalerii z Dárcovského summitu 2012, který pořádalo Fórum dárců v Restaurantu Žofín, v úterý 27. listopadu, se můžete podívat zde

Summit představil současné české mecenáše

Jací jsou současní čeští mecenáši, pohled médií na dárcovství a výsledky analýzy filantropie v Česku a na Slovensku. To byla tři hlavní témata Dárcovského summitu. Jeho druhý ročník se konal na pražském Žofíně.
„Mecenáš původně označoval někoho, kdo podporuje kulturu. V dnešní době se význam toho slova trochu změnil a používá se u člověka, který se zajímá o okolní svět, dění a snaží se ho podpořit, zejména finančně," upozornila na posun ve vnímání mecenášství Klára Šplíchalová, ředitelka pořádajícího Fóra dárců.


Cesty k mecenášství jsou různé a v každém prostředí naráží na jiné výzvy nebo problémy. Navíc se v nich odráží i to, jak se mění celá společnost. „Současná společnost přestává být sociálně citlivá, staráme se jen o sebe, zaměřujeme se na mainstreamové konzumování. Proto si vážím všech aktivit, které souvisí s těmi obtížnými slovy jako je CSR nebo mecenášství," uvedl Jan Lamser, člen představenstva a vrchní ředitel ČSOB. Podle něj právě to, že se někdo snaží pomáhat, burcuje další lidi kolem. „Pomáhá to udržovat prožitek komunity a solidarity, který vytvořil tuto civilizaci. Nebýt těchto snah, tak bychom se zadusili přežraností," dodal Jan Lamser.


Rozervané spojení
Sám sebe označil jako rozervaného mecenáše. Na jedné straně totiž osobně chápe a podporuje pomoc a solidaritu, na druhé straně působí v rámci firmy orientované na zisk. „Firmu z principu věci, o kterých jsem hovořil, nezajímají. Pokud má člověk ve firmě na starosti CSR, tak vnáší do firmy něco, co tam vlastně nepatří. Proto se ve firmě stále diskutuje, co je to společenská odpovědnost a jak ji naplňovat," zmínil Jan Lamser.
Větší svobodu rozhodování mají individuální mecenáši.

 

Petr Sýkora před časem prodal úspěšnou firmu, která léta skvěle fungovala, a založil v Česku dobročinný projekt Dobrý anděl zaměřený na pomoc rodinám, v nichž děti nebo někdo z rodičů bojují s rakovinou. Do projektu dal na začátku pětadvacet milionů, které by měly zajistit jeho fungování na dobu pěti let. Poté by měl již být natolik zavedený, že by měl oslovit další bohaté mecenáše.
Podle něj přitom není stav společnosti tak špatný, jak to vypadá. „Obrázek, který vidím já, i lidé, které znám, je mnohem lepší, než si můžeme přečíst v novinách," uvedl Petr Sýkora. Jeho cesta k mecenášství byla postupným procesem. S filantropií začal již během podnikání ve velkoobchodu papírenského zboží. „Tenkrát nás požádalo o podporu Divadlo na zábradlí. Bylo mi zhruba osmnáct, podnikali jsme ještě z předsíně, a protože jsme neměli ani auto, papír jsme tam donesli," vylíčil Petr Sýkora svůj první mecenášský počin.


Pomoc anděla
Poté, co firmu prodal, se inspiroval slovenským projektem Dobrý anjel a přenesl ho do Česka. K rozhodnutí pomáhat mu pomohl především konkrétní příběh maminky s nemocným synem. I když se pravidelně setkává s osudy, které ne vždy dopadnou šťastně, pro svůj vlastní život si z toho snaží odnášet spíše pozitivní zkušenosti. „Když naše dvě děti doma zlobí, nerozčiluji se a nezvyšuji na ně hlas tolik, jako dřív. Uvědomil jsem si, že mohou zlobit díky tomu, že jsou zdravé," uvedl Petr Sýkora. V současnosti projekt pomáhá téměř pěti tisícům lidí.


Mezi významné mecenáše v Česku dlouhodobě patří Sanjiv Suri. Na rozdíl od svých českých kolegů se filantropii prakticky nemusel učit. „Pocházím ze země, která nemá sociální síť. Je pro mě normální a přirozené, že pomáháme. Takto to u nás funguje už stovky let," uvedl Sanjiv Suri.
Již v samotném konceptu jeho společnosti Zátiší Group je podle něj ukotveno, že se snaží rozdávat štěstí. „Pečujeme o udržitelnost. A minimálně dvacet procent ze zisku každý rok rozdělíme," dodal podnikatel.
Začal s projekty menšího rozsahu, před zhruba deseti lety spojil s humanitární organizací Člověk v tísni a podporuje její projekty. Kromě zisků z firmy se snaží pro mecenášství hledat i další zdroje. Například na svém narozeninovém večírku se mu podařilo vybrat na charitu 2,7 milionu korun.


Za nejzajímavější projekt, který podporuje, považuje pěstování květin ve Rwandě a výroby rostlinného oleje z nich. Jde o důležitý zdroj pro firmu vyrábějící parfumerii. Pomáhá tak místním lidem k pravidelnému příjmu. V současnosti se na projektu podílí na čtyři stovky místních farmářů, z převážné části žen. Cílem je do roku 2015 spojit na pět tisíc farmářů.


Síla spolupráce
O založení vlastní charitativní organizace neuvažuje. „Charitativní infrastruktura již existuje. Spolupráce se zavedenými organizacemi mi umožňuje využít téměř sto procent darované částky přímo na projekt, a ne na režijní náklady," zmínil Sanjiv Suri.


O tom, že cesty k dárcovství bývají často velmi trnité, hovořil Jiří Pergl, zakladatel nadačního fondu One more day for children. Ten se věnuje pomoci dětem v Africe, konkrétně v Keni. Na jedenácti akrech, které dostal od tamní vlády, slíbil postavit dětský domov.
„Vyřídit tam povolení pro nadaci je tak složitá věc, že si to nikdo nedokáže představit," zmínil Jiří Pergl. Nadaci založil ze svých vlastních peněz, dlouho v ní pracoval sám, nyní mu pomáhá jeho maminka. Za pomoc ostatním zaplatil vysokou cenu. „Nebylo to vůbec jednoduché, rozjet takovou organizaci. Občas jsme byli bez elektřiny, teď už nemám ani rodinu, protože se ode mě odstěhovali," popsal svoji smutnou zkušenost. V poslední době se však organizaci daří získávat finanční podporu i od veřejnosti. „Díky Fóru dárců chodí déemesky, což je skvělá věc," zmínil Jiří Pergl.


V současnosti již v Keni stojí dětský domov pro šestnáct dětí, vláda po něm nyní chce, aby ho rozšířil na čtyřicet míst, aby mohl dostat všechna potřebná povolení. „Ze svého už to zaplatit nemůžu, protože mám jen malou firmu," uvedl podnikatel. Domov obývají především dívky, které si místní muži kupují a chtějí jim dělat obřízku. Kromě toho jeho organizace zajišťuje adopci pro zhruba stovku sirotků, kteří onemocněli AIDS.


I když v mezinárodním srovnání nevyznívá česká filantropie příliš dobře, v rámci střední Evropy jsou na tom Češi z hlediska dárcovství zdaleka nejlépe. Vyplývá to i z analýzy situace v České republice a na Slovensku, kterou zpracovalo Fórum dárců. „Podařilo se nám shromáždit data, jejichž získání nebylo úplně jednoduché, vzhledem k tomu, že neexistuje povinnost, reportovat data o filantropii," zmínila ředitelka Fóra dárců Klára Šplíchalová.

 

„Typický mecenáš" se podle ní se za poslední dvě desetiletí výrazně změnil. „Zatímco počátkem devadesátých let měl typický dárce profil restituenta, v současnosti se jedná hlavně o osobnosti, které samy dosáhly nějakého úspěchu a chtějí svůj úspěch promítnout dál do společnosti," zmínila Klára Šplíchalová. České nadace a nadační fondy podle ní daly loni na charitu 693 808 036 korun, což je zhruba 27 229 514 euro. Slovenské nadace rozdělily 16 435 371 euro.


Individuální dárci v Česku věnovali 1 miliardu a 379 milionů korun, což je zhruba 54 143 786 euro, slovenští dárci 16 644 946 euro. Tato čísla zahrnují data z dárcovských DMS a daňových přiznání fyzických osob.

 

Celková hodnota darů z firemní filantropie za Českou republiku byla v roce 2011 je 2 miliardy 465 milionů korun, tedy zhruba 96 742 543 euro. Na Slovensku to bylo 32 113 986 euro.

 

Rozdíly mezi Českem a Slovenskem nejsou pouze ve výši peněz vynaložených na dobročinné účely, ale také v míře, v jaké se média v obou zemích věnují oblasti filantropie. Přestože čeští vydavatelé se oproti Slovensku zaměřují na tuto oblast více, v porovnání s vyspělými zeměmi je to stále málo. Na rozdíl od prestižních zahraničních médií nemá drtivá většina českých novin a serverů vlastní rubriku zaměřenou na tuto oblast.


Změna směru
Prakticky jedinou výjimkou je Aktuálně.cz a jeho rubrika Byznys a společnost. „Její sledovanost je několik desítek tisíc návštěvníků měsíčně. Je otázka, zda je to hodně v porovnání s celkovou návštěvností Aktuálně.cz, která dosahuje jeden a půl milionu návštěvníků měsíčně. Pozitivní je, že neustále roste. Před rokem byla 40 tisíc čtenářů, nyní je to 60 tisíc čtenářů. V porovnání s prodanými náklady novin to není málo," porovnal ředitel obsahu Aktuálně.cz Jakub Unger. Podle něj však čtenost není jediným kritériem pro hodnocení článku.
Obecně však není cesta zpráv o charitě a filantropii do českých médií příliš jednoduchá. „Řada médií prochází krizí a chce formou inzerce peníze i za to, za co dříve peníze nechtěla. V této souvislosti média prolamují některé hranice, jiná média se tyto hranice pokouší nepřekročit," uvedl šéfredaktor časopisu CSR Fórum a moderátor mediálního panelu Michal Růžička.


Jedním z titulů, který dělá vstřícný krok vůči filantropii, jsou Hospodářské noviny. Ty nově zařadily do vydání přílohu věnovanou právě této oblasti. V minulých dnech vyšel její první díl. „Čtenářských ohlasů bylo poměrně hodně. Čtenáři se ptali, zda se této oblasti budeme dále věnovat. Dotazovaly se samozřejmě i nadace a neziskové organizace," uvedla Petra Horáková, šéfka příloh Hospodářských novin. Příští rok by podle ní měly Hospodářské noviny vydat zhruba pět až šest těchto příloh. Zároveň se brání tomu, že by se v médiích zajímavé osobnosti z neziskové sféry neobjevovaly. Podle ní však záleží na tom, zda za nimi stojí nějaký silný, zajímavý příběh.

 

Přestože řada firem i nadací dělá pro filantropii hodně, na povědomí veřejnosti to zatím mnohdy nemá příliš znatelný vliv. „Je za tím informační určitá past. Firmy i neziskové firmy toho hodně dělají, ale nějak se to nedaří transformovat do jejich veřejného obrazu," upozornil Jakub Unger.
Jednou z příčin může být i malý zájem médií o pozitivní zprávy. Doba, kdy většina sdělovacích prostředků dává přednost kauzám a negativním informacím však podle Jakuba Ungera nemusí trvat věčně. „Média mají před sebou éru, kdy se budou muset proměnit. Budou se muset více zaměřit na skutečné životy svých čtenářů. Ti nežijí životy krádeží, lobbismu, ale normální životy a média jim v tomto budou muset jít více naproti," dodal Jakub Unger

.
I když je dárcovství a filantropie těžké a nové téma, náročné jak na zpracování, tak na čtení, některé nadace jsou v jeho prezentaci velmi úspěšné. Patří mezi ně například Nadace OKD. „Za rok jsme měli v médiích na sedm set výstupů. Z toho zhruba pětasedmdesát procent bylo v regionálních médiích. Řada vydavatelů má přitom podle našich zkušeností vstřícnější přístup než v minulosti," uvedl ředitel Nadace OKD Jiří Suchánek.
Ani nadace, jejichž projekty patří mezi ty nejviditelnější, však vždy nemají důvod k úplné spokojenosti. Někdy se totiž stává, že jména jednotlivých projektů jsou ve veřejném prostoru výrazně viditelnější, než samotná nadace.


„Nejde jen o projekt Think Big, ale třeba i projekt Pomozte dětem. Vždy uvažujeme o tom, jestli s tím bojovat, zda máme šanci a jestli je to vůbec potřebné," uvedla Kamila Matějková z Nadace rozvoje občanské společnosti. Nejbližší příležitostí k posílení jména nadace bude podle ní příští rok, kdy si NROS připomene dvacet let své existence.
Dalibor Dostál

 

Summit o dárcovství a mecenášství 2012

Foto: Vojtěch Marek, Aktuálně.cz