SELECT *, tblpages.ID as xPID FROM tblpages WHERE pagesLink ='aktuality'

Osobnost měsíce: Hana Šilhánová, NROS, Bulletin Fóra dárců

Hana Šilhánová: podnikání nadací bude riziko

Nový občanský zákoník definuje zcela nově roli nadací. Podle ředitelky Nadace rozvoje občanské společnosti Hany Šilhánové budou nová pravidla vyžadovat větší nároky na zodpovědnost zakladatelů a stattutárních orgánů, aby nedocházelo ke ztrátě důvěry veřejnosti v nadační sektor.


Nadace rozvoje občanské společnosti pomáhá již devatenáct let. Jak se za tu dobu změnila?


Když jsme začínali, neměli jsme samozřejmě žádné zkušenosti. Tehdy v České republice neměl nikdo zkušenosti s tím, co to je nadace, jak se má správně grantovat, jaká pravidla je třeba dodržovat, aby vše bylo průhledné a efektivní. V tom jsme se posunuli hodně, když pominu fakt, že na začátku jsme byli tři, a nyní máme profesionální tým s  dvaceti lidmi.


Jak se za tu dobu měnily zdroje financování?


Na začátku tady byly peníze zejména ze zahraničních zdrojů, tedy od amerických nadací a  vládních fondů a také z  programu PHARE z Evropské unie. Nadací v té době bylo spoustu, ale spíše získávali peníze na vlastní činnost a projekty. NROS byla založena, aby spravovala v rámci PHARE prostředky z Evropské unie pro rozvoj občanské společnosti a podle tohoto programu také nadace získala svůj název. Když jsme začínali, byla spousta nových organizací, které od nás někdy dostaly svůj úplně první grant.. My jsme pak mohli pozorovat, co to s nimi udělá, protože musely projít obrovskou změnou. Mnohdy ze skupinky dobrovolníků musely udělat fungující organizaci, vytvořit organizační strukturu: někdo musel být zodpovědný za řízení, někdo za peníze a tak dále.

 

Program sloužil po dobu 13 let jako otevřený zdroj pro podporut projektů neziskových organizací v docela široké škále aktivit, navíc ale také pro školení, vydávání publikací a budování kapacity neziskového sektrou.

Program PHARE skončil, jestli se nepletu, naším vstupem do Evropské unie?


Ano, PHARE byl program, který měl připravit Českou republiku na vstup do EU. Ale ještě přišel překlenovací program Transition Facility, který byl určen právě pro nově vstupující země střední a východní Evropy. Tato fáze podpory definitivně skončila v roce 2008. Mezitím ovšem začaly fungovat strukturální fondy, na které měla Česká republika nárok po vstupu do Evropské unie. Ale ty už nepodporovaly přímo rozvoj občanské společnosti, ale spíše konkrétní služby. Což byl velký rozdíl. Protože chyběly peníze na budování kapacity a profesionalizaci neziskových organizací.

 

Museli jste tomu nějak přizpůsobovat strukturu podporovaných projektů nebo jste tento výpadek pokryli z jiných zdrojů?


V prvním programovacím období se v rámci Evropského sociálního fondu podařilo vytvořittakzvané Globální granty určené pro neziskové organizace poskytující sociální služby. Alespoň sociálně zaměřené NNO tak měly svůj fond pro menší projekty, protože bylo jasné, že v těch hlavních, mainstreamových programech nebudou mít moc šancí uspět. Kromě sociálních služeb mohly část peněz použít i pro svůj vlastní rozvoj. Na to navázaly Finanční mechanismy EHP/Norska, jejichž část - Blokový grant pro NNO jsme spravovali. I tam opět byla možnost posilovat organizační kapacitu, což jsme aktivně prosazovali. Významné byly také prostředky od amerických nadací z CEE TRUST, které podporovaly právě rozvoj kapacity. NROS díky tomu například rozvinula Program překlenovací pomoci 3P, který se nám podařilo díky Poštovní spořitelně udržet a dodnes pomáhá neziskovkám formou návratných nadačních příspěvků realizovat jejich projekty.


Mají tedy nyní nově vznikající neziskovky možnost čerpat nějaké peníze na budování svých struktur a svůj růst?


Pokud vím, tak ne. Mohou však například využít nabídky pro bezplatné manažerské vzdělávání, které pořádáme pro NNO v Králevohradeckém kraji a které bychom rádi dále rozšiřovali. Naše podpora také dlouhodobě směřuje k mladým lidem a neformálním skupinám, které předkládají své nápady a projekty ve prospěch komunity. V současné době spolupracujeme na programu Nadace O2 s názvem Thing Big, jehož součástí je i vzdělávání mladých lidí a podpora jejich angažovanosti. Myslím, že právě zde je prostor pro budoucí rozvoj občanské společnosti.


Došlo za devatenáct let vašeho působení u některé oblasti k takovému posunu, že byste si mohli říci, teď jsme spokojení a tuto oblast můžeme opustit nebo přenechat jiným organizacím?


Myslím, že z toho, co máme ve svém poslání není nic zcela vyřešeno. Některé problémy, s nimiž se společnost potýká, jsou trvalého rázu. Například sbírka Pomozte dětem, kterou organizujeme již 14 let s Českou televizí, odráží skutečnost, že vždy bude existovat určité procento dětí, které budou vyžadovat zvýšenou zdravotní či sociální péči a na nás je sledovat aktuální potřeby a bílá místa. Česká republika je stále právem kritizována za vysoký počet dětí v ústavních zařízeních, zejména v kojeneckých ústavech . Rovněž v oblasti lidských práv některé problémy spíše eskalují, například vzrůstá vlna xenofobie a rasismu v oblastech, kde jsou vyloučené lokality. Také sociální exkluze romských dětí ze vzdělávacího systému je velký problém, na který upozorňují české i zahraniční studie a zdaleka není vyřešený. Nadace ale nemohou suplovat roli státu. Mohou jen upozorňovat na problémy, hledat zdroje a přinášet pružnější a komplexnější pomoc formou dobře zacílených programů a projektů.

 

Příští rok skončí současné plánovací období pro evropské fondy, nové začne v roce 2014. Snažíte se nějak aktivně lobovat za to, aby byly po roce 2014 vyhlášeny takové okruhy operačních programů, aby je neziskové organizace působící například v oblasti životního prostředí, sociální a podobně mohly využívat?


Nyní se připravuje zastřešující národní plán, z něhož budou vznikat operační programy. My se toho účastníme prostřednictvím Rady vlády pro nestátní neziskové organizace, ve které jsme zastoupeni. Rada se také snaží, aby představitelé neziskových organizací měly své členy v monitorovacích výborech. Nicméně tohle je přesně oblast, na kterou nezbývají síly. Je to časově nesmírně náročné a  člověk, jmenovaný jako zástupce neziskové oblasti musí být placený organizací, která ho vysílá. Ale málokdo na to má potřebnou kapacitu. Aby byl zkušený, aby k tomu měl co říci, aby to zvládl zpracovat, protože to jsou stohy a stohy materiálů. Už kdysi dávno jsme si představovali, že by například při výboru Rady vlády pro Evropskou unii měla vzniknout nějaká stálá kancelář neziskových organizací, financovaná z Fondu technické asistence, která by profesionálně zajišťovala tuto agendu. To se však v rámci strukturálních fondů bohužel nepodařilo prosadit..

 

Již před čtyřmi lety jsme spolu v jiném rozhovoru mluvili o tom, že v zahraničí mají mnohem významnější roli zastřešující organizace, ale v Česku se to stále příliš nedaří. Zlepšilo se od té doby něco?


Vůle mít jedno centrum mezi českými neziskovkami není, protože jejich názory jsou často velmi protichůdné. Jsou tady koalice na regionální úrovni. Pak je tu Asociace nestátních neziskových organizací, která ovšem dost často prosazuje věci, se kterými nesouhlasí ostatní organizace, především ty velké a profesionální. Co funguje docela dobře, jsou koalice organizací, které působí v určité oblasti, kde mají nějaký společný cíl. Například organizace, které se zabývají problémem gender nebo ochranou práv dětí, dosahují pokroku díky tomu, že se umějí spojit. To považuji za smysluplné, často se to daří.

 

Je příkladem dobře fungující spolupráce Fórum dárců, které sdružuje nadace a nadační fondy nejrůznějšího zaměření?

 

Fórum dárců je výborný příklad. Ale i tady velmi narážíme na to, že i my, nadace a nadační fondy , máme odlišné názory. Takže když máme dát nějaké společné prohlášení, máme na to jasné procedury. Ale můžeme ho vydat jenom ve chvíli, kdy se na tom shodnou členové asociace Pokud ne, tak si každá nadace může samozřejmě komentovat dané téma samostatně. Například NROS je součást koalice, která podporuje zrušení kojeneckých ústavů. Ale pokud se např. neshodneme na tom, že chceme veřejnou prospěšnost ani v rámci Fóra dárců, což je sice trochu zvláštní, ale je to tak, tak to nemůžeme jako Fórum dárců ani komentovat, ani k tomu zaujmout stanovisko. Ale i tak je řada témat kde se můžeme podělit o zkušenosti, jako například na nedávném setkání k fundraisingu. A třeba nastane i doba, kdy začneme spolupracovat.

 

Spolupracují nadace v některých oblastech, kde to dříve nebylo obvyklé?

 

Zdá se mi, že je vhodná doba pro to začít více spolupracovat v rámci neziskového nebo nadačního sektoru. V době ekonomické krize, či potřeby společného postupu v rámci pozitivních reforem, je spolupráce v rámci neziskového sektoru nezbytná. Rádi bychom viděli více příkladů tzv. . win-win-win spolupráce, do které jsou zapojené jak firmy či firemní nadace, tak grantující nadace a  neziskové organizace, university či místní správa, které společným úsilím dosáhnou pozitivní změny v určité lokalitě či problémové oblasti.. V tomto případě pak vítězí všichni - ti, co dávají finance, pomáhají, rozhodují, či jsou uživateli služeb.Dobrým příkladem spolupráce mezi firemními a nefiremními nadacemi je např. Nadace OKD a Nadace Partnerství, nebo Nadace O2 a  NROS. Spolupráce v tomto případě vzájemně posiluje kapacity obou nadací a posliluje profesionalitu a efektivitu nadační činnosti.Líbilo by se mi také, kdyby se i nadace se stejným posláním dokázaly domluvit na sdružování prostředků, což mi připadá smysluplné ve chvíli, kdy není dostatek peněz na podporu aktuálních problémů. Bylo by skvělé dát dohromady prostředky k podpoře nějakého společného cíle. Ale pokud vím, zatím tu žádný takový projekt není.

 

Když se vrátíme k nejednotnosti neziskového sektoru v Česku, v čem se například projevuje?

 

V minulých letech to byla například otázka daňových asignací, které byly předmětem diskusí někdy před pěti šesti lety. Neziskový sektor se na nich nedohodl, šance se promarnila. Na rozdíl od jiných zemí, jako Polska, Maďarska nebo Slovenska, se u nás neprosadily. A tak příhodná situace se už nebude opakovat. Možná za dvacet let, ale i o tom pochybuji. To samé se děje nyní s otázkou veřejné prospěšnostíi která eskalovala v konflikt dvou táborů uvnitř neziskového sektoru. My chceme, aby veřejná prospěšnost byla nějakým způsobem kodifikována.. Naší filozofií je, že pokud má mít neziskový sektor nějakou váhu a vliv, musí se snažit být transparentní, profesionální, ukazovat veřejnosti a partnerům z privátní i veřejné správy, že má v pořádku své základní povinnosti a je prospěšná společnosti. A tohle by statut veřejné prospěšnosti měl ukazovat. Měly by na ni ovšem navázat i daňové výhody. V současnosti jsou stejné pro všechny neziskovky, od občanskývh sdružení, které sdružujíájemce o golf, až po organizaci zajišťující sociální služby. To není úplně spravedlivé. Mnoho zemí, včetně USA a většiny evropských států, rozlišuje, zda jde o službu, která je opravdu veřejně prospěšná, vykazuje určité profesionální známky a standardy nebo je zaměřená na členské zájmové skupiny. Pokud je uznaná jako veřejně prospěšná, může organizace čerpat daňové výhody. Dokud neziskový sektor u nás na toto rozlišení nepřistoupí a neudělá další krok k profesionalizaci, nemůže žádat o další benefity. Ty prostě nepřicházejí samy od sebe.

 

Jak pomohly předchozí změny zákonů k větší transparentnosti nadačního a neziskového sektoru?

 

Zákon upravující a vymezující činnost nadací z  roku 1997 pomohl určitě velmi výrazně. Od té doby došlo k jeho další úpravě, která nadacím uvolnila prostor k tomu, aby mohly opět dělat svojí vlastní činnost, své vlastní projekty, což se jim už nadále nepočítá do nákladů na management. Je to určitě dobrý krok, který umožňuje kromě grantování poskytovat i doplňující služby a aktivity.

 

Nadace stejně tuto situaci řešily zakládáním obecně prospěšných společností, takže nakonec mohly vlastní projekty dělat, ale zbytečně komplikovaně. Jaké změny přinese do oblasti nadací nový občanský zákoník?

 

V novém občanském zákoníku jsou nadace popsané zcela nově.Mnohem větší roli budou mít zakladatelé a jejich vůle stanovená v zakládací listině. Asi největší změnou je, že nadacebudou moci i podnikat a za určitých podmínek i snižovat nadační jmění.

 

Vidíte v tom riziko?

 

Samozřejmě. Bude hodně záležet na tom, jak má nadace vybudovanou důvěru veřejnosti a jak jí na  ní záleží , jak je transparentní, jak je vnitřně disciplinovaná, jak má charakterní lidi ve správní radě a v managementu. Protože to bude hodně o zodpovědnosti správní rady a také o schopnosti efektivně hospodařit se svými prostředky a realizovat podnikatelské záměry.. Je také otázka, jak to bude dál s Nadačním investičním fondem, tj s prostředky nadačního jmění, které pocházejí od státu a které byly rozděleny asi 60 nadacím do nadačního jmění s celkem přísnými podmínkami pro jejich zacházení.Upřímně mám obavu z toho, že nadace , které dosud měly neziskový charakter a jejichž podstatou bylo nedotknutelné jmění, z jehož výnosů měl být podporován nějaký veřejně prospěšný účel, bude do značné míry narušen. Nadace budou nově moci podnikat a dokonce krýt své neúspěšné podnikání z prostředků nadačního jmění. Obávám se spekulantů, kteří využijí tohoto zákona pro vlastní obohacování či správců nadačního jmění, kteří nebudou schopni s ním efektivně podnikat. Nadace považuji za instituce dlouhodobého či trvalého charakteru, které by měly být vysoce konzervativní a v podstatě imunní vůči aktuálnímu politickému uskupení. Nadace by měly být těmi subjekty, které dlouhodobě prosazují a podporují hodnoty a aktivity, které mají společensky významné dopady bez ohledu na  individuální stranické nebo podnikatelské zájmy. Zdá se mi, že toto nový občanský zákoník v tom právním duchu neobsahuje.

 

Jaké další negativa by mohlo podnikání nadací přinést?

 

Prostředí podnikání a nadační činnosti je dnes v mnoha směrech dost odlišné. Do nadací a neziskových organizací většinou chodí lidé, kteří se nechtějí věnovat kariéře, trvalému soutěžení nebo podnikání a často pro to ani nemají buňky. Jsou to jiné typy lidí, které tolik nezajímá, kolik budou brát, ale zda budou dělat smysluplnou práci a budou mezi vstřícnými lidmi, nadšenými pro stejné hodnoty. Podnikání nadací ale tento rozdíl možná setře a ubude prostor pro ty, kteří mají entuziasmus, ideje, ethos a zájem na dosahování veřejně prospěšných cílů.

 

Nevznikne riziko pro celý nadační sektor, že jakmile začnou být nadace spojovány se ziskem, ztratí určitý „pel nevinnosti" a lidé začnou zvažovat, zda má smysl jim darovat peníze, když nadace podnikají, vydělávají a mají zisky?

 

Je to možné. Firemní nadace a nadační fondy jsou na tom již nyní podobně. Od veřejnosti většinou nedostávají přímé příspěvky či dary a pokud se je snaží získávat, zaštiťují se aktivitami jiných nadací nebo neziskových organizací. Prostředky do svých fondů získávají spíš v rámci svých marketingových akcí. Nadace, i když budou podnikat, asi takové možnosti mít nebudou. V každém směru je to určitě nebezpečné smíšení rolí, uvidíme, jak na to bude veřejnost reagovat.

 

Průzkumy ukazují, že česká veřejnost je v rámci Evropy snad nejméně nakloněna tomu, aby dávala peníze na charitu, skončili jsme spolu s Tureckem na posledních dvou místech. Čím si myslíte, že je to hlavně způsobeno?

 

Zřejmě je to ovlivněné hospodářskou situací, kdy klesá ekonomický standard obyvatelstva a každý začal trochu více přemýšlet o tom, kolik a na co dává. Také je velká konkurence ve vybízení k dárcovství. Lidem ve velkých městech se stává, že jsou dennodenně oslovováni, aby na něco přispěli a již nerozlišují, jestli je to marketingová akce, bezdomovec nebo po nich chce někdo peníze do sbírky.. Ale jako sociolog těm průzkumům stejně moc nevěřím. Podle mne jsou Češi sociálně citliví a reagují velmi významně například na přírodní katastrofy. Takže je rozdíl, zda se ptáme na názor nebo na skutečnou pomoc, což může v důsledku dopadnout úplně odlišně. V tomhle směru jsem ale optimista.

Je to slabé místo pro český neziskový sektor v době, kdy velké firmy omezují finanční podporu? Ve vyspělých zemích právě individuální dárci v podobných případech drží neziskovky nad vodou...
Individuální dárcovství je určitě důležité téma. Právě NROS má neblahou zkušenost s tím , jaké to je, když vypadnou velké zdroje a jak to ovlivňuje personální i grantovou kapacitunadace. Individuální dárci jsou mnohem stabilnější. Možná s nimi ještě neumíme tolik pracovat. Ve světě to je docela běžné, že se je nadace snaží získat, aby byli členy nějakých vnitřních struktur. Telefonují jim, oslovují je na ulici.

 

Jaké zkušenosti má s individuálními dárci NROS?

 

I my jsme si vědomi toho, o čem jsem se už zmínila, tedy přebujelosti žádostí o peníze či zaslání SMS bez dostatečné informovanosti a zpětné vazby komu a jak peníze pomohou. Například v programu Pomozte dětem, který je dosud veřejností vnímán naštěstí pozitivně, se pořád bráníme tomu, abychom oslovovali lidi na ulici nebo jim zasílali obálky se složenkou a zařadili se tak mezi tucet jiných sbírek. Nicméně víme, že je to velmi účinný nástroj pro získání peněz.
Anonymní individuální dárce získáváme většinou přes publicitu a DMS zprávy, ale jejich počet mírně klesá. Přičítáme to větší konkurenci, a  to nejen vzhledem k  přibývajícímu počtu projektů financovaných z DMS, ale i kvůli tomu, že prakticky každý soutěžní pořad v televizi neustále vyzývá diváky, ať píší, hlasují, soutěží... A pak už se lidem na jiné účely moc nechce zprávy posílat.

 

Od července začne platit změna zákona o sbírkách, která přinese řadu zlepšení. Dlouhodobé sbírky se konečně nebudou muset přerušovat, což dosud vedlo k odpadnutí mnoha těžce získaných dárců. Pomůže tato změna udržet trvalý vztah s dárci?

 

Je to určitě dobrý krok, na který jsme dlouho čekali. Sbírku Pomozte dětem děláme již čtrnáctý rok a po tu dobu jsme naráželi na spoustu problémů, např. že musíme každé tři roky měnit banku nebo bankovní účet, upozorňovat dárce na změnu konta, účetně ukončit sbírku, i když trvá plynule, nově definovat skupinu, kterou trvale podporujeme atd.. Takže pro nás to bylo hrozně administrativně náročné. Bylo strašně těžké dodržet poctivě všechna pravidla, a přitom udržet sbírku současně na dvou kontech. Máte pravdu, že individuální dárci z toho byli zmatení, proč se jim najednou vracejí peníze, které posílají sice trvale, ale už na loňské konto. Museli jsme jim vysvětlovat, jak to je. Nám se hrozně uleví a doufám, že nám to pomůže udržet dárce, kteří přispívají dlouhodobě nebo trvale většími částkami. Budou mít jistotu, že sbírka bude stále na jednom kontě a že dávají peníze na správný účet, který se po třech letech nezmění.

 

Dalibor Dostál

 

Aktuality

Hana Šilhhánová, ředitelka NROS

Aktuality

Rychlá nabídka

Kontakt

Fórum dárcůFórum dárců nám. Winstona Churchilla 1800/2 130 00   Praha 3 Czech Republic CZ 725 999 103 donorsforum@donorsforum.cz

Projekty

Sociální sítě

Web Fóra dárců byl realizován za finanční podpory Úřadu vlády České republiky a Rady vlády pro nestátní neziskové organizace...