Čeští mecenáši - nový živočišný druh?
Klára Šplíchalová, publikováno v CSR Fóru
Kdo jsou lidé, kteří financují charitativní projekty
Více než 20 let po sametové revoluci se ptáme, kdo jsou lidé, kteří podporují české dobročinné projekty. Existují vůbec? A pokud ano, jací jsou a jaká jsou jejich očekávání?
V České republice bylo dlouho slovo mecenáš dost nepoužívané. Kdybychom se zeptali naší populace, koho si pod tímto pojmem představují, asi bychom se dočkali poměrně různorodých odpovědí.
Podle naučného slovníku je mecenáš ten, kdo podporuje zejména kulturní a společenská témata. Význam této definice se ale v průběhu let dost možná posunul směrem k tomu, že za mecenáše označujeme člověka, který díky svým vlastním vydělaným penězům podporuje nějakou veřejně prospěšnou aktivitu.
Z historického hlediska máme u nás k dispozici vlastně pouze jedno známé jméno, ke kterému se můžeme vztahovat. Jedná se o Josefa Hlávku. Architekt Hlávka se kromě své odborné a aktivní činnosti proslavil zejména tím, že díky svým charitativním aktivitám podpořil řadu nadaných studentů z nemajetných rodin a umožnil jim studium i další možnosti vzdělávání. Podle formulace Wikipedie byla jeho nadace tak dokonale právnicky nastavená, že jí to umožnilo přežít jak náročné období nacismu, tak i komunismu, které byly pro naprostou většinu ostatních obdobných nadání, naprosto likvidační. Tyto ostatní organizace skončily v prachu dějin a neměly prostor pro svoje další pokračování. Hlávkova nadace podpořila řadu talentovaných odborníků a jeho koleje si získaly na vysokém věhlasu. Na svoji dobu byly výborně vybavené a měly velké renomé. Díky nepřerušenému odkazu mohla Nadace Josefa Hlávky fungovat až dodnes a plnit svoji funkci v souladu s dávno nastaveným posláním. S ohledem na tyto skutečnosti se opravdu jedná o naprosto jedinečnou nadaci, která naplňuje svoje poslání a odkaz svého zakladatele až do současnosti.
Co přišlo po Hlávkovi?
Období komunismu rozhodně nevytvářelo příležitosti pro vznik podobných iniciativ. Nejenom že došlo k absolutní likvidaci spolkového a společenského života v kontextu podpory veřejně prospěšných aktivit. Vzhledem k obecně nastavenému principu absolutní rovnosti a uniformitě byla naopak nastavena naprostá nevstřícnost k principům občanské společnosti a prvkům jakékoliv společenské změny.
V období po revoluci v roce 1989 se sice otevřela řada možností, nicméně v oblasti mecenášství nedošlo k nějakým zásadním změnám. Česká společnost stále žila v prizmatu postkomunistického vnímání.
Mecenáši let 90.
V letech po sametové revoluci se v České republice objevili lidé, kteří měli nebo získali majetek a měli zároveň zájem na rozvoji občanské společnosti u ná a chtěli podpořit veřejně prospěšné aktivity. Skvělým příkladem mecenáše v tomto kontextu je například pan Ladislav Čerych. Ladislav Čerych odešel z České republiky do Anglie, když mu bylo 22 let. Studia ekonomie a sociologie, která započal ve vlasti, dokončil ve Švýcarsku. Společně s Pavlem Tigridem stál u zrodu rádia Svobodná Evropa, kde pracoval v letech 1952 - 53 jako redaktor. O pár let později se začal zapojovat do vzdělávacích programů a u této oblasti už zůstal. Spolupracoval s UNESCO a OECD. Spolu s Georgem Sorosem stál u zrodu Středoevropské univerzity. V roce 1994 se stal ředitelem Střediska vzdělávací politiky při pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1998 mu byla udělena medaile Jana Amose Komenského, která se udělovala učitelům a jiným školským pracovníkům zvláště vynikajícím v oboru pedagogiky. Ladislav Čerych je příkladem mecenáše, který se aktivně věnuje oblasti vzdělávání i ze svých vlastních prostředků. Podpořil zejména Nadaci rozvoje občanské společnosti, které věnoval budovu, ve které probíhají aktivity zaměřené na rozvoj společnosti. Zároveň založil a financuje fond, jehož účelem je podpora rozvoje občanské společnosti a neziskového sektoru v ČR, evropské spolupráce s důrazem na přeshraniční spolupráci, aktivní účasti v místním a regionálním rozvoji a podpora aktivit, které rozvíjejí demokracii a ochranu lidských práv. Fond Čerych je Nadací rozvoje občanské společnosti podle přesných pravidel používán na rekonstrukce ve Vile Čerych. Činnosti fondu spojují regionální s evropským, neziskový sektor s místní správou a obchodními společnostmi, a Vilu Čerych se širokým společenským dějem.
Příběh a aktivity pana Ladislava Čerycha jsou v něčem naprosto výjimečné - o tom svědčí i jeho ocenění pro Osobnost roku v rámci cen TOP Filantrop 2009 - ale v jistém smyslu jsou i symptomatické pro mecenáše období po revolučních letech.
V letech mezi 1990 - 2000 se totiž klíčoví čeští mecenáši rekrutovali zejména z řad restituentů a jednalo se o lidi, kteří buď měli zahraniční exulantskou zkušenost, kterou se ve své mecenášské roli snažili zúročit v českých podmínkách a nebo se jednalo o lidi, kteří českým neziskovkám věnovali svůj znovu získaný majetek. Až na některé výjimky tento svůj majetek věnovali zejména v souladu s posláním vybraných charitativních organizací a bez jeho dalšího zvláštního určení.
Jaké jsou dnešní trendy?
Ve srovnání s tím je realita roku 2011 zcela odlišná. O slovo se totiž dnes hlásí zejména lidé, úspěšní podnikatelé, kteří jsou nějakými historickými kontexty spíše nepoznamenáni. Jedná se o bohaté lidi, kteří svojí prací získali významný majetek a v momentě, kdy zjistili, že vlastní o hodně více peněz, než které potřebují pro zajištění vlastních potřeb, chtějí se nějak zapsat v oblasti společenských aktivit.
Dnešní český mecenáš je zhruba pětatřicátník až čtyřicátník, který vybudoval úspěšnou a udržitelnou firmu, a dívá se kolem sebe a zajímá ho, jak by mohl pomoci společnosti, ve které žije. Zajímá se o společnost, ve které žije a podniká, chce vylepšit podmínky pro růst a rozvoj v ní a zejména klade důraz na úroveň vzdělanosti českých lidí. Příkladem mohou být osobnosti typu Zdeňka Bakaly nebo Karla Janečka a dalších, kteří svoje vlastní nadační aktivity zaměřili na rozvoj vzdělávání talentovaných mladých lidí, vědy a výzkumu. V porovnání s předchozími lety počet takto angažovaných lidí roste a jejich cílem je nějaká konkrétní změna v dané společenské oblasti.
Kam dál?
Je rozhodně dobře, že česká společnost má již svoje ambasadory v oblasti mecenášství a jsou tady lidé, kterým záleží na rozvoji společenské změny. Velkou výzvou ale rozhodně bude prolomení určité bariéry v komunikaci a součinnosti s ostatními, již dlouhodobě fungujícími subjekty, nadacemi, klíčovými neziskovými organizacemi a zástupci státu, spojení sil a realizaci skutečné sociální změny v širším kontextu.